František Vláčil

Výročí

Město v bílém, directed by františek Vláčil, Czechoslovakia 1972, 15 min.
Praha secesní, directed byFrantišek Vláčil, Czechoslovakia 1974, 19 min.
Hledání, directed byDrahomíra Vihanová, Czechoslovakia 1979, 14 min.
V síti času, directed by František Uldrich, Czechoslovakia 1989, 20 min.

František Vláčil (nar. 19. 2. 1924, Český Těšín – zem. 27. 1. 1999, Praha) pocházel z důstojnické rodiny. Vyrůstal ve Frýdku Místku a v Brně, kde v roce 1951 vystudoval dějiny umění a estetiku na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Během studií organizoval v univerzitním klubu filmová představení a začal pracovat jako fázař v brněnském Kresleném filmu. Po odchodu do Krátkého filmu Brno dělal osvětlovače, asistenta produkce a nakonec i režiséra. V letech 1951–1958 pracoval v Armádním filmu v Praze a potom až do roku 1989 byl zaměstnancem Filmového studia Barrandov. Vláčil zastupuje v české kinematografii výraznou poetickou linii, k níž se připojil symbolickou poémou Holubice (medaile na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách 1960) a prohloubil ji zejména v historických baladách Ďáblova past, Marketa Lazarová, Údolí včel, Adelheid, Stíny horkého léta (Velká cena na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 1978) a Stín kapradiny. Nikdy nezapřel moravské kořeny, jež jeho osobnost „obdařily citlivou imaginativností, podivuhodným cítěním krajiny, zbystřeným smyslem pro přírodní atmosféru, láskou k moravské hudební kultuře, úctou k minulosti českého národa" (Milan Hanuš). V tvorbě, vyznačující se krásou obrazových kompozic, dramatičností výtvarných kontrastů, emocionalitou obrazově hudebních kontrapunktů a lehkostí i vzletností metafory, často čerpal z literárních zdrojů (Alfred Technik, Vladislav Vančura, Vladimír Körner, Josef Čapek, Ladislav Fuks). Během normalizace měl velmi ztíženou možnost tvorby a řada jeho projektů se nerealizovala. Několikrát se objevil na plátně i na obrazovce v hereckých epizodkách. Již jako žijící klasik se stal objektem zájmu svých kolegů: Drahomíra Vihanová ho zachytila při realizaci snímku Koncert na konci léta v dokumentu Hledání (1979), kameraman František Uldrich o něm natočil medailon V síti času (1989), režisér Karel Smyczek v rámci cyklu GENUS portrét Život režiséra Františka Vláčila (1995). Vznikl též hodinový televizní dokument Osudové opojení Františka Vláčila (TV–2004; r. Petr Lokaj) z cyklu Rodinné stříbro a výjimečným počinem je pozdější celovečerní hraný dokument Sentiment (2003) režiséra Tomáše Hejtmánka, který se o starého nemocného Vláčila staral a který posléze vytvořil hranou parafrázi, v níž filmaře představoval Jiří Kodet. Po listopadu 1989 se František Vláčil dočkal řady poct: jako první získal v roce 1994 od České filmové akademie (byl jejím čestným prezidentem) Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu, za umělecký přínos české filmové tvorbě mu byla udělena Cena Vladislava Vančury (1997), za celoživotní dílo byl oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 1998 a v roce 2013 byl in memoriam vyznamenán Cenou Ministerstva kultury České republiky za přínos v oblasti kinematografie a audiovize.

Introduction film ciritic Jan Lukeš

In Czech language only.