Sylva Fischerová: Elza a muchomůrka

Nová próza Sylvy Fischerové (nakl. Druhé město, 2022) je umístěna do Prahy osmdesátých let dvacátého století, která zde ale nejsou líčena prvoplánově a přímočaře, prostřednictvím notoricky známých událostí a jevů. Autorka evokuje dobovou atmosféru takříkajíc zevnitř, skrz postavy a jejich dialogy a pocity, vkládáním deníkových záznamů, popisů snů nebo výpisků z četby. Realistické průběžně přechází do snového, popis tehdejších hospod i vojenské katedry v Motole se pozvolna mění v líčení cizokrajných mytických dění a míst, a vše drží na pilíři milostného příběhu, který ale není hlavním účelem a smyslem vyprávění. Pevně stavěný text se tak stává podobenstvím situovaným do konkrétní doby a míst, ale přitom velmi univerzálním. Novela Sylvy Fischerové je naprosto pozoruhodná a na malém prostoru skýtá mnohem víc zážitků než tlusté romány, které dnes hltají desetitisícové davy.
Petr A. Bílek

Sylva Fischerová narozená (1963) v Praze, do osmnácti let žila v Olomouci, poté odchází na studia do Prahy. Původně studovala filosofii a fyziku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Působí v Ústavu řeckých  a latinských studií FF UK. Vydala řadu básnických sbírek, jako první Chvění závodních koní (1986), dosud poslední Jiný život. Wittgenstein (2023). Je autorkou povídkových souborů Zázrak (2005), Pasáž (2011) a Tisíce plošin (2020), dále vydala prózy Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012), Bizom aneb Služba a mise (2016) a Elza a muchomůrka (2022). Její verše i prózy byly přeloženy do řady jazyků. Píše také knihy pro děti, dvě alba z jejích básnických textů vydala Monika Načeva. V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy.