Černí Češi

režie Martin Müller, Česko 2022, 71 min.

Černí Češi jsou skupinou 56 dětských válečných uprchlíků z Angoly, kteří byli přijati na výchovu a vzdělání Československou vládou v říjnu 1985. Jednalo se o akt internacionální pomoci osvobozeneckému hnutí SWAPO bojujícímu za nezávislost Namibie na jihoafrické apartheidní nadvládě. Skupinu tvořily převážně děti prominentních vojenských hodnostářů z vojenské rady SWAPO a také generálů a důstojníků Lidové osvobozenecké armády PLAN, které vedlo guerillovou válku proti jihoafrickým ozbrojeným silám na jihu Angoly.
Namibijské děti ve věku od pěti do osmi let přijely do Československa v doprovodu výchovných pracovníků vyslaných organizací SWAPO. Pedagogický sbor byl složen z šesti vychovatelek a jednoho muže, který měl funkci vedoucího skupiny, zástupce českého ředitele školy a právního zástupce dětí. V září 1989 pak bylo do Československa na žádost Sam Nujomy, předáka SWAPO, přijato dalších 64 dětí do Považské Bystrice.
Zatímco z namibijských dětí se postupně formovaly osobnosti se silným přináležením k češství, které svůj budoucí život spojovaly s dalším studiem a životem v Československu, nová politická situace v obou státech na přelomu 90. let radikálně proměnila dějiště jejich životů. V Československu padl komunistický režim a Namibie se připravovala na první svobodné volby. Namibijský režim si vyžádal namibijské děti zpět, avšak bez jasných záruk, co s nimi bude. Po dlouhém váhání československých úřadů a jejich intenzivním diplomatickém vyjednávání s namibijskou vládou byly děti nakonec v roce 1991, s nedokončeným základním vzděláním, bez jakékoliv psychologické a jazykové přípravy, řízeně relokovány do Namibie. Toto politické rozhodnutí mělo dalekosáhlé dopady na jejich budoucnost. 
Černí Češi i po více než 30 letech svého života stráveného v Namibii cítí silnou přináležitost k České republice, kterou považují za svůj domov. Většina z nich stále hovoří českým jazykem, či mu alespoň rozumí, udržují české zvyky, tradice a evropský životní styl. Členové skupiny se pravidelně scházejí, ať spontánně, či formou každoročních oficiálních setkání organizovaných Velvyslanectvím České republiky v JAR. Černí Češi s oblibou sledují politické i kulturní dění u nás a jejich životním snem je podívat se zpět do země, kde vyrůstali. Skupina v současné době mimo jiné usiluje o to, aby byla jejich exilová historie součástí národní paměti a aby byli jako potomci významných válečných veteránů a národních hrdinů boje za nezávislost Namibie odškodněni a sociálně rehabilitováni.

Úvod Martin Müller