Byli jsme to my?

Pozdější život filmu? aneb české filmy, na které se tak trochu pozapomnělo.

režie Antonín Máša, Československo 1990, 97 min. 

Osmdesátá léta. Stárnoucí pražský divadelní režisér Jan Jonáš (Leoš Suchařípa) je u normalizačních úředníků neoblíbený. Svou poslední práci nachází v Liberci, kde má režírovat avantgardně pojatou Turgeněvovu hru. I když jeho představa o podobě hry je nádherná, Jonáš se pohádá s laxními herci i s ředitelem divadla a dostane výpověď. Když na ulici v Praze dostane infarkt, pomůže mu jen sympatický divadelní kulisák. Po zotavení Jonáš přijme nabídku přítelkyně Alice režírovat její nový překlad Shakespearova Othella. Jenže místo původně zamýšlené zlaté národní kapličky hodlá hru inscenovat v malém Magickém divadle, kde působil předtím a ve kterém se se všemi herci kdysi přátelil. Už první zkoušky však dopadají špatně: Jonáš s hrůzou zjišťuje, že z herců se během doby stali prospěcháři, kterým už dávno nejde o umění, nýbrž jen o co největší výdělky ve filmu a v televizi. A tak začíná Jonášova poslední osobní i umělecká bitva, ve které zdaleka nejde jen o tvar nové divadelní hry...

Snímek natočil Antonín Máša podle vlastní divadelní hry „Noční zkouška“, která počátkem osmdesátých let slavila úspěchy na jevišti Laterny magiky v režii Evalda Schorma. Jemu a režisérovi Pavlu Juráčkovi je ostatně film věnován.

Lektorský úvod filmový kritik Jan Lukeš