F MS

O festivalu

 

Od čtvrtka 5. do neděle 8. července proběhne v Boskovicích již 20. ročník unikátního festivalu pro židovskou čtvrť. Akce proslula nejen kvalitní „nekomerční“ nabídkou hudby, výstav, divadelních představení, filmů či autorských čtení, ale především poklidnou atmosférou a dobrým zázemím, které si užívají i rodiny s malými dětmi. Za devatenáct let svého trvání získal festival renomé nejen u svých stálých návštěvníků, ale i u odborné kritiky.

Boskovický festival, na rozdíl od jiných, probíhá v celém městě a v tom spočívá jeho výjimečnost. Letošní ročník festivalu opět nabídne širokou škálu kulturních lahůdek. Můžete se těšit na koncerty v amfiteátru letního kina, jazzovou scénu v zámeckém skleníku, další hudební scénu za muzeem, odpolední divadla na hradě a ve farské zahradě, promítání v kině Panorama i v amfiteátru, komornější koncerty v synagoze, cyklovýlet, nonstop DJs scénu na palouku před hradem a další překvapení.

Festival je zaměřený na propagaci jedinečné urbanistické památky v tomto jihomoravském městě.  

 

 

DŮLEŽITÉ INFORMACE

 

Ubytování
Stanové městečko bude jako vždy v krásném prostředí na louce pod zámkem ve vlastních stanech za 20 Kč na celou dobu festivalu (v ceně je úschovna zavazadel a kol), nebo v tělocvičně ZŠ v Sušilově ulici, kde je možnost sprchy (otevřeno 23.00–10.00).

 

Parkování
Během festivalu prosím parkujte na vyhrazených parkovištích. Neparkujte v ulici Pod Klášterem (u kempu), která musí zůstat průjezdná.


Psi
Na festival si můžete vzít psa, ale po městě i jednotlivých scénách musí být na vodítku a s náhubkem. Volný pohyb psů je zakázaný a do hradu psi nesmějí.


Odpad
Ve festivalovém areálu včetně stanového městečka bude dostatečné množství odpadkových košů a kontejnerů. Prosíme návštěvníky, aby ve vlastním zájmu dbali o čistotu a odpadkové koše využívali.
Také vás chceme poprosit o třídění odpadu – pro plasty používejte výhradně žluté pytle. Děkujeme.


Aktuální informace

Veškeré aktuální informace budou k dispozici u informačního stánku festivalu.

 

 

Z HISTORIE FESTIVALU

Od konce 80. let vznikaly v Boskovicích občanské aktivity směřující k záchraně jedinečné urbanistické památky města – židovské čtvrti, které hrozila úplná likvidace. První implus k pořádání kulturního festivalu vzešel od skupiny mladých lidí ze sdružení Prostor, kteří se obrátili s žádostí o spolupráci na naše sdružení. Výsledkem je, že od roku 1993 v Boskovicích ve spolupráci s řadou místních organizací pravidelně pořádáme několikadenní letní festival. Akce, s původním podtitulem „pro zachování a obnovu židovské čtvrti“, měla za cíl upozornit média a širokou i odbornou veřejnost na existenci tohoto architektonického unikátu a na neutěšený stav v jakém se nachází, zabránit tak jeho likvidaci a přispět k obnově.
V současné době likvidace památky dávno nehrozí a od počátku 90. let se podařilo mnohé a některé z uvedených projektů vznikly na půdorysu festivalu:

Obnova však ještě neskončila, je například nutné zastavět vzniklé proluky, které ohrožují okolní zachované domy
a opravovat další objekty.

Festival se tak v posledních letech mohl stát už „jen“ festivalem „pro židovskou čtvrť“. Každoročně se jej účastní několik tisíc návštěvníků, kteří mají možnost se seznámit s Boskovicemi, jejich památkami a historií, neboť probíhá v celém městě – v amfiteátru letního kina, v synagoze, v evangelickém kostele, na hradě, v městském kině, v muzeu, v sále Sokolovny a na dalších místech. Veřejnosti je během festivalu přístupný i židovský hřbitov a s historií i současností města a s programem akce seznamují návštěvníky festivalové noviny.

Snažíme se prostřednictvím festivalu budovat atmosféru tolerance a úcty ke kulturním hodnotám vytvořeným předcházejícími generacemi. Kulturu etnik, která se na tomto území historicky potkala, tedy židovského, německého
a českého, akcentujeme při sestavování dramaturgie festivalu.

Festival přesáhl rámec města, stal se nedílnou součástí kulturního dění regionu celorepublikového významu a dostává se mu uznání od občanů i představitelů města a dalších institucí. O jeho významu svědčí, že nad ním v roce 2000 převzal záštitu prezident republiky Václav Havel a že byl ve stejném roce zařazen do katalogu Dnů evropského dědictví v rámci kampaně Rady Evropy Evropa - společné dědictví.

Na pořádání festivalu se již tradičně, kromě MÚ Boskovice, podílí řada místních podnikatelů, škol a dalších zařízení. Festival pravidelně podporuje MK ČR, Nadace Český hudební fond, v posledních letech Česko-německý fond Budoucnosti a další instituce a organizace.

 

Z historie města 

Boskovické židovské město po r. 1848
Boskovice byly 17. 3. 1849 rozděleny na dvě samostatná města: Boskovice a Židovské město Boskovice, kde v letech 1851 až 1886 sídlil moravský zemský rabín Abraham Plaček. Bylo to uznání důležitosti boskovické židovské obce pro celou Moravu. Svého maxima dosáhl i počet obyvatel židovské čtvrti. V r. 1857 bydlelo ve 102 domech 1810 lidí, přičemž domovskou příslušnost tu mělo 2018 lidí. Stoupalo i bohatství obou obcí v nemovitém i movitém majetku.
V padesátých letech 19. století se židovská obec snažila vyrovnat křesťanskému městu bohatstvím i vzhledem města. Stavěly se nové lázně, kvelby, rekonstruovaly se školy, špitál, byl zřízen nadační dům, spořitelna, restaurace, vznikaly nové obchody, spolky, knihovna… Soužití křesťanů a Židů bylo posilováno i postupným prolínáním obyvatelstva obou vyznání. Po zrušení ghetta se řada Židů přestěhovala do Boskovic, naopak křesťané, zejména ti nejchudší, se stěhovali do mnohem hůře vybaveného, ale o to lacinějšího židovského města. Chyběly zde základní věci, bez nichž si již neumíme náš život představit: tekoucí voda, toalety, byty byly špinavé a tmavé. Všechny rozdíly mezi židovským a křesťanským městem se smazat nepodařilo. Židé nadále mluvili německy, což v národnostně se probouzejících Boskovicích vyvolávalo rozpaky živené i pohledem na mnohé podstatně úspěšnější židovské podnikatele. Stavební vývoj v ghettu se zastavil na počátku 70. let, protože již nebyly volné parcely, na kterých by se dalo stavět. Zároveň investoři zjistili, že je levnější namísto demolic postavit nové objekty na volných parcelách v křesťanské části Boskovic. Tvář židovského města tedy byla naposledy měněna v té době a i to je jeden z důvodů jeho unikátnosti.

Boskovice a rozvoj spolkové činnosti
První spolky, které se objevily i v Boskovicích po r. 1848, byly dokladem rozvíjející se občanské společnosti v tak dlouhou dobu nenáviděném a zostouzeném, ve skutečnosti však relativně demokratickém a prosperujícím Rakousku, později Rakousko-Uhersku. Nejstarším z nich byla vlastně již zmíněná Národní garda, v r. 1855 byla založen německý spolek Kasino, v r. 1861 německý živnostenský spolek, v r. 1863 hospodářský spolek (český). Důležitou roli v tehdejší době hrály knihovny. Ty sloužily jako kulturní centra, odkud se mezi lid rozšiřovala česká literatura a umění. Většinou šlo
o spolková zařízení, v jejichž čele a mezi členy stály nejváženější občané z daných míst. V Boskovicích tuto práci vykonával „Čtenářský a zpěvácký spolek slovanský Velen“, který byl přímým předchůdcem dnešní Městské knihovny. Sídlil na náměstí v domě Františka Kučery, tehdy v hostinci „U Františků“. Dlouhá léta nebyl vztah lidí ke kultuře pouze pasivní, řada občanů se kulturního života účastnila aktivně. Spolky byly zaměřeny převážně na kulturu, dobročinnost, sport, hospodářský rozmach a podobně. S tím, jak spolky bohatly, objevovaly se i spolkové budovy. V r. 1899 byl otevřen katolický dům, v r. 1912 Sokolovna.
Řada spolků fungovala i v židovském městě. Byly však více než spolky v křesťanské části města zaměřeny na charitativní činnost. Vycházely přitom z judaistické tradice, která určuje jako jednu ze základních povinností Žida dobročinnost a péči o nemajetné. Proto měly spolky v židovské obci mnohem delší tradici. O chudé pečovaly např. spolky „Maskil el Dal“, „Krankenuterstützungs-Verein“, „Israelischen Frauenverein“ na podporu chudých židovských žen a dětí. „Spar- und Vorschusverein“ z roku 1859 byl založen Nathanem Löw - Beerem v jeho nadačním domě v Traplově ulici (Záložna). Důležitou funkci měl i dobrovolný židovský hasičský sbor, jako spolek založený v r. 1863. Zcela zvláštní poslání mělo pohřební bratrstvo (chevra kadiša). Tělovýchovu zastupoval „Turn-Verein“ s tělocvičnou zvanou „Makabi“ v ulici Pod Klášterem č. 3.

Sloučení židovského města s křesťanským
Zastupitelstvo města Boskovice 13. 2. 1919 souhlasilo s opětným připojením židovského města k Boskovicím. Většina Židů v Boskovicích se před válkou hlásila k německé národnosti, mluvila německy, česky uměli jen někteří. Řada z nich pociťovala velké obavy o další osud svůj i svých rodin, zejména když byli svědkem dramatických událostí vzniku státu
a bojů o jeho charakter v prosinci 1920. Průvodním jevem těchto událostí byla i prosincová generální stávka r. 1920, vyvolaná levým /komunistickým/ křídlem soc. dem. 11. 12. 1920 zastavili práci dělníci v Boskovicích. Vznikl extrémně levicově orientovaný stávkový výbor, který plánoval rabování, konfiskace bytů a majetků občanů což se pochopitelně týkalo zejména Židů. V jeho čele stanuli pozdější členové KSČ, později odsouzení k několikatýdenním trestům.
Během několika let však Židé ztratili obavy z nových poměrů a většina se přihlásila k nové židovské národnosti nebo přímo k národnosti československé. T.G.M pro ně představoval velký mravní vzor. Řada z nich také pod vlivem sionismu uvažovala o emigraci do Palestiny, kde by se podíleli na vybudování židovského státu Izrael. Dvacátá a třicátá léta bývají také zvány „zlatou érou“ Židů v ČR. Demokratická republika poprvé umožnila jejich plné začlenění do společnosti. V roce 1926 došlo po delších jednáních k poslednímu většímu rozšíření areálu židovského města o část podzámeckého parku.
V tomtéž roce také byla zazděna druhá brána vedoucí do bývalého ghetta z Hradní ulice. Aby zmizel poslední doklad
o utlačování židů, měla být brána z r. 1753 stržena. Na poslední chvíli se Památkovému úřadu podařilo demolici zabránit. A tak tu stojí možná jako jediná brána svého druhu v Česku, mlčenlivý doklad o staleté segregaci jednoho starobylého národa.

Osud židovského obyvatelstva v letech 1939–1945
Již první kroky nacistů po okupaci směřovaly proti židovskému obyvatelstvu. Židé byli nuceni nosit viditelné označení ( žlutou pěticípou hvězdu ), nesměli vykonávat určitá povolání, navštěvovat kulturní akce, děti židovských rodičů nesměly chodit do škol, byl omezen pohyb Židů, jejich osobní život (odebrání telefonů, rádií, kol), dostávali nižší příděly potravin, nesměli navštěvovat sportovní utkání. Docházelo ke konfiskaci židovského majetku (arizace) .
Toto vše se pochopitelně promítlo do života místní židovské komunity. Některým z obyvatel se podařilo emigrovat ještě před okupací do Izraele nebo USA. To se však zdařilo jen několika šťastlivcům. Poslední rabín židovského města
dr. Isidor Reich zachránil sebe a svou rodinu až po okupaci, nicméně všem se podařilo sejít se ve Velké Británii. Většina
z nich však takové štěstí neměla. Tragickým zakončením staleté existence židovské komunity v Boskovicích se stává rok 1942. Na základě protižidovských opatření a zákonů dochází ve dnech 14. a 15. března k hromadnému transportu všech Židů z Boskovic a okolí. Počet účastníků transportu činil 417 osob. Směřoval nejdříve do Brna a odtud do Terezína. Poté následovala deportace do vyhlazovacích táborů. Válečné útrapy přežilo 14 osob. Do dnešních dnů žijí již jen čtyři svědkové nacistických hrůz.
Celkový počet židovských obětí holokaustu na Boskovicku činí 473 osob.